940 let obce Želechovice

Úplný text zakládací listiny benediktinského kláštera na hradisku u olomouce z r 1078

Text listiny v překladu zní: „Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice, Ota z boží milosti to co jest.

     Prozíravý obyčej dávných moudrých lidí ukázal, chce-li někdo něco zajistit kterékoli osobě ve vlastní domovině nebo rozhodl-li do budoucna něco upevnit, že to musí svěřit paměti pod svědectvím knížat, biskupů, opatů, všech velmožů nebo ostatních šlechticů zároveň touto listinou.

A protože považuji tento obyčej za rozumný, požádal jsem já, kníže Ota, o vyhotovení této listiny pro paměť a potvrzení v přítomnosti i budoucnosti.

Přeji si, aby všem křesťanům i přítomným i nepřítomným, i budoucím bylo známo, že jsem s mou drahou manželkou, jménem Eufenií, zbudoval pro dar odplaty na věčnosti podle zmíněného obyčeje s pomocí Boží ke cti našeho spasitele pána Ježíše Krista a svatého prvomučedníka Štěpána klášter, ležící u hradu Olomouce.

Ten jsme oba obdařili podle svých možností, já ze svého majetku, ona pak z vlastního věna polnostmi, pastvinami, lukami, lesy, oráči, vinaři, skotem, bravem, vepři, tažným dobytkem a ostatními níže uvedenými nezbytnostmi.

Toto pak jsou jména vsí, které jsme dali svatému Štěpánovi do správy bratří sloužících tam Bohu: První se jmenuje Kyselovice, druhá Roštín, třetí Hejčín, čtvrtá Újezd Lašťany, ohraničený potokem Loděnicí. Kromě těchto byl věnován dvůr, který se nazývá Úsobrno, s přilehlými k němu vesnicemi se všemi obvyklými dávkami, jak dříve platily své  paní. Byl věnován i les, který se jmenuje Luboška.

Náklo s tou podmínku, aby ti, kteří se rozhodnou v něm bydlet, platili daň a desátky svatému  Štěpánovi a aby vykonávaly to, co rozkáže otec zmíněného kláštera, zatímco ostatní pod vládou knížete  se zabývají bojem nebo  budují hrad nebo most nebo pracují na jakýchkoliv nutných věcech. V Ústíně tři popluží, ve Stichovicích, v Žarovicích, v Hradčanech, Těšeticích, Zlobicích, Berměrově, Obědkovicíh a Čelčicích 1, v Prusech 2, v Sušicích 1, v Bohuňovicích, Liboši, Popovicích, Želechovicích, Žadlovicích a Topolanech 2, v Tážalech, Žeravicích 1 popluží, v Senici a Hněvotíně 1, v Hršce, Březovicích, Úněticích a Chomoutově 1 popluží se všemi svými povinnostmi.

Dále byl věnován šestý denár z Olšavy a šestý denár z mostu Břeclavě, z cesty pak vedoucí do Polska u hradu Hradce šestý denár a desátý denár z ražby mince. Dále pak byly věnovány dva rybníky, jeden jménem Vydoma, druhý jménem Tekalec. Z otrocké čeledi Suda se synem, Těšata se synem, Milej se syny, Kříšťan se synem, Bečan se třemi syny, Miroš s bratem Ostojem, dva mleči , dva pekaři, dva kuchaři, dva topiči pro jizby, dva kováři, dva ševci, dva výrobci misek a číší, dva hrnčíři, dva nádeníci.

A je třeba vědět, že z těch, které jsme vypočítali, jsou otroci a druhé je třeba uvést do otroctví ze peníze. čtyři  rybáři, sedm popluží s oráči, tyto vesměs je třeba koupit a za hlavu každého zaplatit tři sta denárů s tou podmínkou, aby ten z nich ,kdo by se chtěl vybavit z otroctví, vrátil sumu, která za něho byla zaplacena a aby za tu sumu byl stejným způsobem koupen jiný.

Dále jsme darovali deset krav se skotákem, sto vepřů s postuchou, dvě stě ovcí s dvěma ovčáky a jejich syny, čtyřicet kobyl se třemi hřebci a dvěma pacholky.

Má manželka chce celé jmění a výbavu ze svého věna, což je v její pravomoci rozdělit takto: bude-li míti syny vedle té dcery, kterou nyní má a která má jméno Bohuslava, ať mezi sebou po její smrti rozdělí polovinu, druhá polovina však ať připadne svatému Štěpánovi pro spásu její duše; nenarodí-li se však syn a Bohuslava se provdá, ať svatý Štěpán má všechno i se skotem, bravem, ostatními zvířaty a jejich pastýři, vinaři, oráči a ostatním různým majetkem.

Aby však můj dar a postoupení zůstaly nezvratně i v budoucím věku, dal jsem jej jmenovitě potvrdit svědectvím některých osob: knížete Vratislava, biskupa Jana, opatů: Menharta a Víta, kaplanů: Svatobora, Benedikta, Petra a Benedikta, velmožů: Smila, Předy, Miloty a Bezespora a svědectvím jiných, jejichž výčet jmen je dlouhý.

Kdyby snad někdo z těchto svědků, kteří ve jmenované záležitosti poskytli svědectví, odvážili se něco vynechat, ať je stižen prokletím všemohoucího Boha a svatého prvomučedníka  Štěpána a vyobcováním z církve od biskupa Jana, světitele tohoto kláštera.

Toto bylo ujednáno roku po vtělení Páně tisícího sedmdesátého osmého, ve 4. epaktě, 7. konkurentě, 1. indikci. Toto privilegium bylo dáno Janovi, prvnímu opatu tohoto kláštera, 3. den před nonami únorovými při posvěcením kostela. Amen.“