Nákelské starožitnosti

Nákelské starožitnosti v péči Vesnického muzea Želechovice

Plejáda rozličných předmětů uložených v depozitáři želechovického muzea by byla jen hromadou anonymních věcí, kdyby se za nimi neskrývaly drobné vedlejší příběhy pramenící z bohaté historie našeho hanáckého kraje. Náplň takových episod je rozmanitá a společně s vystavovanými exponáty tak doplňuje dějiny našich obcí. O tři takové předměty, pocházející ze starobylé obce Náklo,  pečují želechovičtí muzejníci – nyní k nim tímto příspěvkem doplňují jejich příběh.

            Jedná se o tři tištěná slovesná díla tvořící samostatné svazky – tedy knihy. Jejich vlastníkem, jak v nich naznačují dobře čitelná razítka, byla Občanská beseda Náklo. Prvním svazkem s inventárním číslem 12 je publikace o vinařství obsahující návod k pěstování vína na vinici, v zahradě, u domů, na besídkách atd., od učitele Josefa Dumka, jenž v r. 1872 založil v nedaleké Doubravici u Moravičan vyšší hospodářský ústav. Kniha z r. 1877, jak možno usoudit z nízkého inventárního přírůstkového čísla, byla jedním z prvních svazků, který občanská beseda do své knihovny pořídila a připomíná její hospodářské zaměření.

Druhým exemplářem je svazek obsahující dvě díla, a sice Obrázky ze školství českého a rakouského z uplynulých století od Václava Gabriela z r. 1891 a Sektáři na Rusi od Jaromíra Hrubého s náboženským obsahem, jež vydal spolek pro vydávání laciných knih českých.

Třetím drobným svazkem je třináctý díl  Herlošových veškerých spisů Cesty a příhody M. Gaudelia Enciána z roku 1875. Tento román byl tehdejším knihovníkem opatřen inventárním přírůstkovým číslem 342. Jeho autor Karel Herloš, spisovatel a německy píšící novinář, byl spjat s českým prostředím tématikou svých historických románů, které byly u českých čtenářů oblíbené, a tak snad právě proto rozhojnilo jeho dílo řady exemplářů knihovny. Text tohoto románu se přitom stal jedním z posledních autorových literárních počinů, neboť zemřel mlád v 47 letech. 

Všechny publikace hovoří o zájmech nákelských čtenářů z konce 19. století a o směřování činnosti besedy. První popisovaná kniha Vinařství byla do knihovny pořízena před r. 1890, zbylé mezi léty1893-1898.

            Knihovna Občanské besedy Náklo disponovala k r. 1889 téměř třemi stovkami knih, v roce 1893 číslování knih dosáhlo k číslu 313, v roce 1899 evidovala 358 vázaných svazků, o rok později již 593. Josef Vrbka ve svých nákelských dějinách k roku 1900 připomíná, že nejvíce se četly spisy Jiráskovy a Herlošovy, což koresponduje s jedním výše popsaným titulem. V roce 1908 sepsala beseda seznam knih, který, pokud by se dochoval, mohl daleko významněji osvětlit obsah nákelské knihovny. Poslední Vrbkův záznam o vybavení knihovny z r. 1919 hovoří o počtu 900 knih. O využití knihovny čtenáři lze usoudit, že mezi členy besedy a od r. 1898, kdy se knihovna na počest památky Fr. Palackého stala veřejnou, i mezi veřejností setrvávala v rostoucí tendenci, neboť výpůjček bylo evidováno 155 v r. 1893, 981 v r. 1898, 1304 v r. 1899, 1480 v r. 1900 a 1818 za r. 1907.

            Celá knihovna přešla v r. 1919 do správy Odboru národní jednoty Náklo. Odbory národních jednot zlikvidovala v r. 1940 německá správa Protektorátu Čechy a Morava, což mělo za následek i ukončení existence jejich knihoven. Osudy tří popisovaných svazků z bohaté nákelské knihovny však k nim byly milosrdné, neboť se po jejich vyřazení z fondu dostaly do soukromé knihovny Jana Horkého ze Střední ulice z Uničova, který zde provozoval strojnickou a zámečnickou živnost. V péči J. Horkého setrvaly až do jeho předčasné smrti. Vdova po zemřelém majiteli knih, Bohumila Horká (ve 40. a 50. letech minulého století vedoucí železářství na ulici Dr. E. Beneše v Uničově), je společně s celou pozůstalostí po svém manželovi v r. 1956 převezla do Želechovic, neboť se zde provdala na zdejší kovárnu na č.p. 49 za svého druhého manžela Vavřince Drábra, posledního želechovického kováře. V soukromé knihovně Drábrových ze Želechovic knihy setrvaly 50 let. Po té deset let ležely na půdě č.p. 44 v Želechovicích u dcery Bohumily a Vavřince Drábrových, která je při likvidaci krámů a harampádí přinesla želechovickým muzejníkům v r. 2016, neboť, jak uvedla, se jí knih zželelo před otevřenými přikládacími dvířky domácího kotle.

            Knihy jsou v současnosti uloženy ve skromné muzejní knihovně, posloužily při letošní výstavě „100 let vzniku ČSR“, kterou uspořádalo Vesnické muzeum Želechovice ve starém vestibulu „uničovské průmyslovky“, aby dokreslovaly éru bohaté prvorepublikové spolkové činnosti.

Prohlédněte svoje soukromé knihovny, třeba též narazíte na nákelské starožitnosti v podobě českých knih, jejichž hlavním úkolem bylo podpořit buditelskou a vzdělávací tradici na hanáckém venkově před více jak 100 lety.

Ant. Hampl,

správce Vesnického muzea Želechovice